[LogNomic]
V souvislosti se zásahem do původních Suberových pravidel je nutno podat několik vysvětlení. Suber sám píše v úvodu k pravidlům Nomicu:
Právě proto, aby mohla být změněna, jsou v Nomicu explicitně uvedena i určitá pravidla, která jsou ve většině her implicitní - že se mají dodržovat pravidla, že hráči začínají s nulou bodů, atd. Žádné tiché předporozumění, které si člověk přináší do většiny her čistě z titulu, že se jedná o hru, tím méně pak kterékoli explicitní pravidlo nestojí mimo pozměňovací dosah Nomicu. Poté, co byl Nomic poprvé publikován v Scientific American, napsal mi jeden německý filosof, že pravidlo 101 (že hráči mají poslouchat pravidla) by mělo být vyjmuto z Počáteční sady a zůstat součástí opravdu nezměnitelné herní kostry. Nepochopil tak zásadní moment celé hry. Pravidlo 101 je zahrnuto do pravidel právě proto, aby mohlo být změněno; pokud je hráči změní nebo zruší, dostanou, co zasluhují.
Mohlo by se tudíž zdát, že vynechání všech, tedy i těchto "zexplicitněných implicitních" pravidel v Pure Nomicu jde zcela proti duchu původní varianty Nomicu. Pokusíme se vysvětlit, proč tomu tak není.
Explicitní uvedení pravidel typu "je třeba poslouchat pravidla" v nás může vyvolávat dojem, že cílem je, aby hra neměla žádná "metapravidla" - aby vše bylo uvedeno v pravidlech, a vše se tudíž také mohlo změnit. Nicméně i při explicitním uvedení pravidla "je třeba poslouchat pravidla" má hra svoji tichou "metaúroveň": kdyby totiž neplatilo metapravidlo, že hráči mají poslouchat pravidla, nemuseli by poslouchat ani pravidlo, že mají poslouchat pravidla. Dokonce při sebelepším uvedení všech možných metapravidel přímo v pravidlech zůstává i tak obrovské množství implicitních pravidel nevyslovených (např. jak rozumíme jednotlivým slovům, pomocí nichž jsou pravidla formulována). Kdybychom tato metapravidla přidali jako explicitní pravidla ke hře, potřebovali bychom další pravidla pro jejich interpretaci. (Pozn. 1)
Každá varianta Nomicu má tedy nutně svoji metarovinu nepsaných úmluv a nevyslovených zvyklostí. (Pozn. 2) Nepopíráme nikterak, že i všechna tato (meta)pravidla mohou podléhat změnám. (Pozn. 3) Avšak k tomu, aby tyto implicitní normy mohly být pozměňovány, není třeba je explicitně uvádět mezi počátečními pravidly - mohou být totiž pozměněny přímo přijetím pravidla, které je mění, aniž by samy již předtím byly v pravidlech explicitně uvedeny. (Pozn. 4)
Hra by tudíž mohla vlastně začít pouhou dohodou "pojďme hrát Nomic", zcela bez pravidel. (Pozn. 5) Protože však někdo koneckonců musí podat návrh prvního pravidla, nahrazujeme v naší variantě pravidel tuto výzvu rovnou předložením tohoto pravidla. Protože se dále hra (nebo alespoň její explicitně formulovaná část) nepohne z místa, dokud není nějaké pravidlo přijato, bez újmy na obecnosti pro urychlení jakoby přeskakujeme neúspěšné návrhy a považujeme za první přijaté právě pravidlo navrhovatele. Ostatní mají v tu chvíli svobodu se ke hře připojit či nepřipojit (případně založit jinou partii s jiným pravidlem), což činí výběr prvního pravidla ekvivalentním s jeho schválením ostatními hráči. (Pozn. 6)
Ať už však úvodní pravidlo zní jakkoli (třeba je prázdné), hráči pak bez ohledu na další vývoj pravidel hrají Nomic. Nomic je tedy jakákoli hra, jejíž hráči jsou přesvědčeni, že hrají Nomic - i kdyby shodou okolností měla právě pravidla piškvorek (k čemuž i u klasického Nomicu může v průběhu hry dojít). Není tudíž vůbec důležité, jak přesně úvodní pravidlo zní; je ale pochopitelné, že chce-li společnost hrát Nomic (nikoli piškvorky), není vhodné stanovit první pravidlo nějak jako: "Hraje se podle pravidel piškvorek a veškeré změny pravidel jsou zakázány," přestože by se formálně jednalo o Nomic.
Vzhledem k podspecifikaci explicitních pravidel Nomicu zejména v úvodní části hry je určitý konsensus o tom, "jak se to hraje", podstatný pro úspěch hry. V počáteční fázi hry tudíž hrají roli například takové zvyklosti mezi hráči Nomicu, jako že prestižním způsobem výhry (bez ohledu na to, je-li nějaký cíl hry pravidly stanoven či nikoli) je hru zablokovat, tj. učinit její pokračování podle pravidel nemožným. Tyto nepsané zvyklosti je možno nejlépe načerpat studiem jiných partií Nomicu a vlastním hraním.
L.B.
Poznámka 1: To je klasický Carrollův a Wittgensteinův regres; pro hry s formálně definovanými pravidly ukazuje týž důsledek například D. Hofstadter v knize Gödel, Escher, Bach. (Zpět)
Poznámka 2: Lze také říci, že normativní stav "hrajeme Nomic" se pouze v některých svých aspektech stává prostřednictvím výslovně formulovaných pravidel explicitním (a v těchto aspektech pak podléhá změnám); jeho větší část však zůstane po celou dobu hry na úrovni nevyslovené a implicitní. Přesto právě dodržování této implicitní části umožňuje hru zdárně provozovat - podobně jako člověk, který chce hrát mariáš, musí dodržovat určité zřejmé zvyklosti umožňující hru, jako že vynést kartu je třeba v reálném čase. (Zpět)
Poznámka 3: To právě činí tuto hru neformalizovatelnou, a tudíž bohatší než formální (rekurzivní) sebemodifikující hry, které jsou pomocí univerzálního stroje redukovatelné na hry s pevnými pravidly. (Zpět)
Poznámka 4: Suberovy důvody pro jejich uvedení v počáteční sadě jsou, jak sám přiznává, spíše návodné. V tomto smyslu jistě slouží výborně a není pochyb, že Suberova sada pravidel je pro Nomic z didaktického hlediska velkým přínosem, bez nějž by rozehrání Pure Nomicu bylo mnohem obtížnější. (Zpět)
Poznámka 5: Předpokládá se přitom, že hráči vědí, jak se Nomic obvykle hraje, podobně jako např. děti znají hru na schovávanou, přestože nemají k dispozici žádná psaná pravidla. Nově zaváděná a upravovaná pravidla Nomicu pak hrají podobnou roli, jako když někdo učí druhé novou karetní hru: předpokládá při tom, že hráči vědí, jak se hrají jiné karetní hry, a vykládá pouze pravidla, jimiž se tato nová hra konkrétně liší od jiných karetních her. (Zpět)
Poznámka 6: Je zřejmé, že bude-li první pravidlo nerozumné, patrně nezíská žádné spoluhráče (například pravidlo "vyhrál jsem"), a že v praxi může před jeho závazným zformulováním proběhnout neformální debata o jeho podobě. (Zpět)
[LogNomic]